Colorterapie

 
 
Žijeme ve světě, který je plný barev, ale většinou si jich sotva všimneme. Jsou to barvy oblečení, jídla, nábytku apod. Přestože se s barvami setkáváme na každém kroku, a dokonce jsou i vědecky prozkoumané jejich účinky na člověka, běžně se o nich moc nemluví a ani neví. Přitom na nás barvy působí svými účinky a také ovlivňují a to hlavně po stránce fyzické, psychické, emoční i mentální. Každopádně pokud s nimi umíme zacházet, mohou se stát našimi velkými pomocníky i ukazateli. Zkusme jim tedy porozumět.
 
Co to vůbec ale barvy jsou? Většinou si myslíme, že barvy vyrábí lidské oko. Ve skutečnosti je svět však nebarevný, barevně jej vnímáme podle toho, jaké spektrum světla je předmět schopen pohltit, a jaké naopak odráží. Základem je světlo, tedy barvy jsou rozličné formy bílého světla, které v sobě obsahuje všechny barvy duhy a to : červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou a fialovou.  Z vědeckého pohledu je to elektromagnetická energie (vlnění), kterou produkuje slunce v různých vlnových délkách a každá barva odpovídá určité vlnové délce. Nejkratší vlnovou délku má barva fialová. Nejdelší vlnovou délku má barva červená. Jejich směs dává světlo bílé. Světlo ležící v intervalu vlnových délek od 390 nm do 790 nm. jsou vlastně barvy, které vidíme. Za barvou fialovou už je jen ultrafialové záření, rentgenové záření a záření gama a za červenou barvou je oblast infračerveného záření, mikrovlny a rádiové vlny, které nejsou viditelné. Světlo vnímáme čočkou v našem oku, která zaostřuje světelné paprsky na sítnici. To je blána citlivá na světlo, která se nachází v zadní části oka. Světelné paprsky tam podráždí buňky, čípky a tyčinky. Čípky citlivě reagují na vlnovou délku základních barev a to modré, zelené a červené. Tyčinky zase reagují na slabé světlo a díky nim rozeznáváme světlo a stín. Barvy tedy vidíme díky tomu, že světlo dopadne na tyto buňky a uvede do pohybu nervové impulsy, které se optickým nervem přenesou do mozku a poté vytvoří obraz. Barevné světlo nevniká do organismu pouze okem, ale že významnou roli hraje i naše pokožka. To dokazuje, že barvu cítí i slepci, kteří vibraci barev přijímají pouze pokožkou. Kdyby tomu tak nebylo, trpěli by velkým projevem nedostatků v organismu. Pokožka tedy přijímá z vnějšku barevné informace a vede je dál do nitra.
 
Co mají barvy společného s léčením, neboli jak barvy působí na naší psychiku a fyzické tělo?
Člověk je vlastně barevný v každé jeho buňce. Kmitavá síla barev může tedy podnítit samoléčebné schopnosti těla tím, že aktivuje a harmonizuje jeho vlastní vibrace. Jak jsme si už uvedli, každá barva má svou frekvenci neboli vlnovou délku, která proniká našim tělem a všemi jeho orgány až do té nejmenší buňky, a to vyvolává u nás různé pocity a reakce. Ty mají svůj specifický účinek na lidský organismus. Všeobecně však platí, že teplé barvy (červená, oranžová, žlutá) jsou rozpínavé, podněcují k aktivitě, zahřívají tělo a povzbuzují činnost našich orgánů. Vyvolávají pozitivní naladění, atmosféru tepla a pohody, pocit bezpečí a uspokojení. Pokud to ale s teplými barvami přeženeme, mohou nás později dráždit a rozčilovat. Studené odstíny (modrá, zelená, fialová) zase naopak mají stahující účinek, zklidňují organismus, ochlazují a vyvolávají útlum tělesných funkcí. Proto ani se studenými barvami bychom to neměli moc přehánět, abychom se necítili příliš utlumení nebo znuděni. Barvy jako bílá a černá patří do skupiny barev neutrálních.
Je třeba ale ještě uvést, že barvy jsou jakési samostatné síly, které nemůžeme zaměňovat se silami sugesce.